Novinky

Za uplynulý týden zaznamenali hygienici dvanáct nových případů. Celkový počet lidí, kteří onemocněli hepatitidou v Ústí nad Labem, je od února 188. Hygienici pokračují v očkování dětí ve školách, kde se takzvaná nemoc špinavých rukou objevila. ČTK to řekla Eva Patrasová z ústecké hygienické stanice. Další informace si můžete přečíst v článku na webu zdravotnickydenik.cz.

Exotické dálky lákají nejen dobrodruhy, ale také stále více párů, které si v romantické destinaci hodlají „pořídit“ miminko nebo se dokonce na cestu vydávají už s následníkem v maminčině lůně. Taková dovolená s sebou nese i jistá rizika, na která je dobré myslet, upozorňuje odborník na cestovní medicínu doc. Rastislav Maďar.

Celý článek o této problematice si můžete přečít na webu cestovani.idnes.cz.

S nadcházejícím podzimem se lékaři připravují na novou chřipkovou sezonu. Celý článek věnovaný tomuto onemocnění si můžete přečíst v článku na webových stránkách České televize.

Přinášíme Vám zápisky deníku Doc. MUDr. Rastislava Maďara z humanitární mise v Malawi společně s pozdravy od celého českého týmu z jihovýchodní Afriky. 

I.
  Příjezd do Fanuelu byl jako obvykle velkolepý. Večer na nás čekaly davy dospělých i dětí z několika vesnic, zpívali, tančili, skandovali pozdravy, natahovali ruce, chtěli se nás dotknout, potřást si s námi na uvítanou. S Aaronem jsme jim představili nové členy mise a potom pokračovali se zpěvem a tancem až do půlnoci. Nás ještě mezitím čekalo vybalování za světla čelovek a oddělení posledních osobních věcí od nemocničních. Netrvalo to však dlouho, jelikož velkou část léků a materiálu jsme vyložili v nemocnici již cestou do místa našeho ubytování.
  Koupelna, tedy domeček z pálených cihel a slaměnou střechou, zůstala na stejném místě jako vloni, latrína, přesněji malinká chýše bez sedací části jen s dírou uprostřed podlahy se přesunula mimo pozemek vesnice, asi 100 metrů na kopeček na nedalekém poli pod banánovníků. Zvenku to vypadalo poměrně romanticky, uvnitř to už však bylo naprosto něco jiného. Je to jedna z věcí, se kterou nováčci na misích bojují obvykle nejvíce. Navíc cesta na toaletu v noci mimo pozemek vesnice byla tak trochu dobrodružstvím.

II.
  Ráno nás přišli navštívit náčelnice Fanuelu (ta, která nám věnovala pozemek pro stavbu nemocnice) i náčelník jedná z dalších okolních vesnic. Stejně jako další 2 místní VIP nás chtěli osobně přivítat a následně jsme už vyrazili do nemocnice na první ostrý pracovní den. Než jsme stihli vybalit základní léky, nástroje a další materiál, usadili nás do židlí před nemocnicí. Jako vážené hosty do první řady, abychom byli svědky uvítací ceremonie. Trvala skoro dvě hodiny a zúčastnili se jí stovky místních obyvatel. Je to jejich forma poděkování a zároveň určité zpestření stereotypního těžkého života, takže se do toho vkládají celí. To Vám v Africe nezajistí žádná cestovní kancelář, není to totiž za peníze, ale upřímně ze srdce.
  Potom už nás čekalo to hlavní – pacienti. Ordinovali jsme i dlouho po setmění, dokud jsme neošetřili i posledního čekajícího. Je vidět obrovský pokrok, který naše projekty ze těch posledních 5 let přinesli – mnohem méně těžké podvýživy, zanedbaných stavů, neléčených akutních či chronických obtíží. Nemocnice funguje už dva roky a je to z lékařského pohledu velmi viditelné. Pacientů je však stále hodně, se všemi možnými diagnózami, nezřídka takovými, které u nás doma lékař v rámci své běžné praxe neřeší.

Foto: Docent Maďar s malým pacientem

III.
  Další dny od rána do večera ordinujeme. Většinu času není v síti elektřina a solární panely utáhnout jen žárovky ve čtyřech místnostech, takže večer došlo i na tradiční čelovky. Tereza má mít na starosti hlavně školní projekt, ale na začátku zůstala s námi v nemocnici a třídí léky, což je pro urychlení naší práce důležité. Počet pacientů byl tak velký, že jsme pracovali paralelně ve čtyřech ordinacích.
  Ve škole probíhala další dny interaktivní výuka angličtiny, děti dostaly poprvé v životě možnost nakreslit vlastnoručně obrázek a dokonce i dekorativní malování na zeď, které třídy zkrášlí a navíc umožní učitelům výuku barev a tvarů. Všech aktivit se děti zúčastnily s velkým nadšením a soustředěním. Z peněz vysbíraných za prodej vlastních výtvorů a věnovaných pro Malawi studenty ZŠ A. Kučery v Ostravě necháváme spravit betonovou podlahu ve jedné ze tříd, kde musí žáci sedět v naprosto nevyhovujících podmínkách v cihlovém prachu – je to nejen nehygienické, ale navíc jim prach vyvolává kašel. Bude to vyžadovat 8 tun písku, 9 pytlů cementu a práci několika dělníků.

IV.
  I další dny ordinujeme až do tmy, naštěstí už funguje elektřina. Pacienty máme jako vždy všech věkových kategorií. Nejmladší jsou miminka narozené před pár týdny. Někteří pacienty jsou přivezeni na zavazadlovém nosiči na kole ze vzdálenosti 3-4 hodin jízdy, jiní na volském povozu. Po místních nerovných prašných cestách s velkými výmoly by to bylo extrémně nepohodlné i pro zdravého člověka bez bolesti. Jedna pacientka dokonce dorazila až z města Chipata v Zambii.
  Nadšeni krásným vzhledem nové betonové podlahy jsme se z prostředků International humanity rozhodli o stejný krok i u poslední třídy zatím bez ní. Současně probíhá dokončování nástěnných maleb v dalších dvou třídách. Generálním úklidem prošla školní knihovna a následně byla obohacena o více než 70 anglických knížek pro různé věkové kategorie, které nám darovala ostravská First International School. Za odměnu dostali žáci dva úplné nové míče, jeden holky a jeden kluci, a měli z toho moc velkou radost.
  Barevná dekorace zdí začala odpoledne i v nemocnici, opět za účasti studentů místní školy a pod vedením Terezy, která je doma kromě své učitelské praxe současně i uměleckou malířkou.

V.
  Davy pacientů náš čekají i o víkendu, zejména sobota je absolutně hektická. Na týmu je už vidět únava. Navíc v noci nás celý týden budí ze spaní krysy, které lezou i po trámech a vlnitém plechu nad námi. Tím dělají nepříjemný hluk, navíc jsou schopné dostat se k nám do pokojů, o čemž svědčí stopy jejich fekálního materiálu, tedy krysí bobky. Dostali jsme je až poslední den koupeným jedem čínského původu. Krysí jed nesmí účinkovat okamžitě, pokud by první hned uhynula, zbytek krys by již návnadu nechal být. Proto se musí používat kumulativní jed, jeho výsledek se projeví až s odstupem času. Pro nás to znamenalo další noci s neželanou přítomností těchto tvorů, které mohou přenášet různé nemoci. Musím ocenit odolnost ženské části naši skupiny, která to zvládala skvěle, i když našly bobky ve svém spacáku nebo na osobních věcech.
  I provozní ruch ve vesnici kolem nás budí obvykle dříve, než bychom chtěli. Musíme se přizpůsobit aktivitám místních obyvatel, kteří vstávají s východem slunce. Kdo chce pomáhat, vydrží skoro vše. Místní lidé se o nás i starají, uvaří nám z našich zásob večeři, umyjou po nás nádobí, připraví do lavoru teplou vodu na osobní hygienu, dokonce nám na požádání vyperou i oblečení, které dostává zabrat prachem a nejednou i různými sekrety od dětských pacientů. Používají přitom mýdlo, které jsme koupili v hlavním městě. Sami žádné nemají. Díky jejich péči se můžeme koncentrovat až do večerních hodin jen na práci s pacienty. Po návratu z nemocnice nám večer už moc sil nezbývá a proto jsme za tu pomoc rádi. Většinu času to není jako v idealistických filmech o humanitární pomoci, tam tu těžší a méně romantickou část obvykle není vidět. Věřím však, že to každý člen našeho týmu před odjezdem předpokládal.   

Foto: Radost z nových brýlí

 
Foto: Pacienti v nemocnici

VI.
  Další den jsme se přesunuli na nové místo našich projektů v sousedním distriktu. Po delší době jsme se dostali opět na asfaltovou silnici. Cestou jsme se zastavili za zakladatelem komplexu pro sirotky Home of Hope, kde si zpěvačka Madonna adoptovala všechny čtyři své malawijské děti. Je to charismatický osmdesátník plný energie, který žije pro svůj projekt. Nachází se tam školka, základní i střední škola, sirotčinec, malá klinika a právě teď zakládají i vyšší učení. K tomu všemu musí samozřejmě existovat příslušné zázemí. Madonna za ním jezdí pravidelně, naposledy zde byla minulý měsíc, a oslovuje ho jako otce. Další zastávkou na cestě byla okresní nemocnice v hlavním městě distriktu Mchinji (za britské koloniální éry se toto město jmenovalo Fort Manning podle guvernéra Williama Manninga a známým se stalo i kvůli tragickým útokům lva-zabijáka v roce 1930, které si vyžádali 36 lidských životů v průběhu 5 měsíců). Pro nové členy naší skupiny byla nemocnice docela šokem. Při pohledu z venku to ještě celkem ujde, uvnitř jednotlivých oddělení je to však dost tragické. Zejména dětské oddělení zanechá na člověku hluboké stopy. Přibližně 150  km za Mchinji jsme znovu odbočili na sever na prašnou cestu a ještě jednou opět doleva za dalších 43 km už směrem na místo našeho ubytování v městečku Kasiya. Každý z nás má svůj malinký pokojík o velikosti asi 6 metrů čtverečních, kam se vejde jen postel s moskytiérou, plastová židle a zavazadlo na podlahu. K tomu je ve zdi zatlučených pár velkých hřebíků jako věšák. Na společnou místnost na osobní hygienu a venkovní záchod ve formě díry v podlaze jsme už zvyklí z Fanuelu.

VII.
  Následující ráno jsme zamířili po prašné cestě dál do vesnice Tonde, kde máme pracovat a kde na nás už čekali stovky místních obyvatel. Naší ordinací se na další týden měla stát třída místní základní školy. I když tato základka existuje již 106 let, pořád nemá místnosti pro tři ročníky. Jejich žáci se musí učit venku pod stromem. Pokud prší nebo fouká vítr, z výuky není nic. I v první den našeho pobytu zde foukal vítr vířící oblaka prachu, přesto nám krásně zatančili, zazpívali a dokonce i recitovali o významu naší pomoci. Došlo jako vždy i na proslovy. Říkali, že naše přítomnost je pro ně něco jako zázrak a já jsem zase zdůraznil to, že to nejsme jen my, kdo jim pomáhá, ale i mnoho lidí u nás doma, díky kterým je naše pomoc možná. Ordinovali jsme v jedné velké třídě na čtyřech stanovištích a hezky se navzájem doplňovali. U vchodu jsme měli laboratorní část na vzorky krve, moči a stolice. Pod okny rozložené léky, aby na ně co nejdéle svítilo přirozené světlo. Na okna a dveře jsme si přivezli záclony, aby do třídy nebylo vidět, další přeloženou záclonu jsme používali uvnitř když bylo potřebné dbát na intimitu pacienta při vyšetření nebo zákroku. Lůžko jsme vytvořili z velkého stolu překrytého dekou a operačním povlečením. Zvládali jsme i malé chirurgické výkony v lokální anestezii, excizi adenomu, evakuaci cysty nebo abscesu apod.                                                                                                                                                                                           

VIII.
  I sem pacienti přijíždí z velké vzdálenosti, z perimetru více než 50 km, někteří cestou ze sousedního distriktu musí dokonce přebrodit řeku. Pacientů bylo tak velké množství, že jsme museli zavést jmenný seznam s pořadím. Přesto docházelo hlavně odpoledne občasně k situacím, kdy jsme se obávali, že dav u vchodu přitlačí na zeď maminku s dítětem na zádech nebo staršího člověka. Proto jsme měli venku neustále tři místní pomocníky, kteří se dav snažili zvládat. Večer jsme vše nechali ve třídě a hlídáním pověřili tři místní muže doporučené náčelníkem a ředitelem školy, za které se nám zaručili. I když ordinujeme ve školní třídě, jsme zásobení léky a dalším vybavením tak dobře, že místní obyvatelé nám říkají chipatala (čti čipatala), tedy v jazyku chi-chewa (či-čeva) nemocnice.

IX.
  Každý den je velmi podobný, od rána do večera jsme v místnosti kde se věnujeme pacientům. Vycházíme jen občas na toaletu (většinou jen jednou denně, protože nestíháme ani moc pít) a hlavně vybírat akutní pacienty z davu. Oběd je jen krátký na proteinovou tyčinku, o kterou se ještě dělíme s našimi tlumočníky do jazyka chi-chewa. Těsně před polednem za námi přijela vzácná návštěva, jedna z nejváženějších osobností této země, s americkým vzděláním i přízvukem, možný příští prezident Malawi Dr. Chakwera. Nám osobně i všem dalším podporovatelům v naší zemí poděkoval a to dokonce i českým slovem Děkuji. Jako dárek od nás dostal velkou českou vlajku. Bylo to moc příjemné setkání, navíc jsme se chvíli mohli ohřát na sluníčku a z asi 3 tisíců diváků vybrat ty, kteří vypadali, že jsou na tom zdravotně nejhůř. Večer se zase vracíme z Tonde do městečka Kasyia a následně poměrně brzy, alespoň v porovnání s domovem, se unaveni ukládáme ke spánku.

X.
  Teplota v noci klesá k 5 stupňům Celsia, takže spím v mikině a kolem 3.-4. hodiny ranní, kdy je nejchladněji, si ještě musím přes spacák přechodit deku. Člověk se vůbec nediví, že vedle malárie trpí děti nejčastěji infekcemi dýchacích cest, nemají totiž pořádné oblečení ani přikrývky. Situaci navíc komplikuje všude přítomný prach, nepršelo už několik týdnů. Počty ošetřených pacientů se každý den zvyšují, musíme pracovat stále rychleji, přijíždí za námi dokonce i z hlavního města. Tam je sice velká nemocnice a my improvizujeme ve škole, přesto se naše reputace díky kvalitě naší práce šíří ústním podáním rychle a daleko. Přednostně bereme akutní případy, pacienty, co se už ani neudrží na nohou, malé děti s vysokou horečkou, dýchacími obtížemi, astmatem, epilepsií atd… O léčbu však samozřejmě mají zájem všichni čekající a my to musíme udělat tak, aby naší pozornosti neutekl ani jeden vážnější případ. Počet pacientů za den přesahuje dvě stě, v pátek se dokonce blížil ke třem stovkám.

XI.
  Následující den jsme se rozhodli prozkoumat okolní osady, vyhledávat v nejchudších vesnicích podvyživené děti a pacienty, kteří by nedorazili za námi. Celkem jsme navštívili 7 vesnic, ve třech z nich jsme darovali kozy s podmínkou, že první narozené kůzlátko se musí - jako vždy u našich projektů - darovat jiné chudé rodině. Tím jsme tento projekt zavedli už ve třetím kraji Malawi. Chudým rodinám jsme rozdávali darované oblečení, ponožky, boty, hračky, deky upletené seniorkami v Rychvaldu u Karviné, vitamíny, výživu i léky. Zaznamenali jsme i několik případů kwashiokoru, těžké, život ohrožující formy malnutrice. Samozřejmě jsme podnikli kroky, aby se z něj děti postupem času dostali. Na mnoha místech venkova jsme viděli snahu místních obyvatel o lov myší a netopýrů, které jsou pro některé (rozhodně však ne pro všechny) obohacením jídelníčku. My se však bez toho určitě obejdeme.
  Náčelník poslední navštívené vesnice, kde bylo podvyživených nejvíce, byl viditelné dojatý. Tento postarší muž dlouho tiše stál se slzami v očích a nakonec pronesl plamenný děkovný projev. Příště budeme jejich vesnici věnovat velkou pozornost. Velká bříška některé děti už skoro neunesly. V centru našeho zájmu bude příště i místní škola. Je to právě lepší vzdělání, které může přinést rozvoj této země po všech stránkách. Škole jsme věnovali darované propisky, poznámkové bloky a výukové materiály, do budoucna je zásobíme ještě více. Pokud se nám podaří získat dostatek finančních prostředků, pomůžeme jim se stavbou chybějících tříd a malé knihovny. Všude, kde se objevíme, rodičům zdůrazňujeme, aby děti posílali do školy, i když je to často daleko a pomoc dětí na poli by se hodila. Chybějící základy vzdělání už potom nikdy nedoženou a bude to pro ně znamenat hendikep na celý život. Malawi, tak jako každá jiná země světa, potřebuje vzdělané lidi.

Foto: Poděkování od místních obyvatel

  Na závěr každé mise přichází určitá rekapitulace. Děkujeme Vám všem za podporu, ať už verbální nebo formou e-mailů, liků či komentářů na facebooku a webu. Velmi děkujeme všem, kteří poskytli pro Malawi finanční nebo materiální pomoc. Shánět v dnešní době finance není jednoduché, pro svou činnost nemáme ani nežádáme o granty ani žádné dotace od státu. Nechceme, aby naše projekty byly placené z daní všech bez jejich souhlasu. Neposíláme drahé barevné tiskopisy do schránek ani studenty na ulice vybírat peníze od kolemjdoucích. Neplatíme žádnou reklamu. Kdo se ztotožní s naší formou práce a bude chtít pomoci, najde si způsob jak to udělat.

  Nabízíme možnost přímé formy pomoci potřebným všem, kteří nechtějí přispívat na administrativní aparát některé z jiných neziskových organizací. My využíváme každou darovanou korunu pro chudé, to je naše základní pravidlo. I díky tomu stačí málo, abychom dokázali udělat v chudých zemích poměrně velkou změnu. Když přispěje hodně lidí i menší částkou, dohromady dokážeme postavit nemocnici nebo několik tříd místní školy. Právě nové tři třídy a malá klinika v Tonde jsou teď našim dalším projektem. Samozřejmě se nebráníme ani větším darům od lépe situovaných lidí s dobrým srdcem nebo od různých firem. Na požádání vystavíme každému zájemci potvrzení o daru, který je možné použít na odečet z daňového základu, tak jak to připouští naše legislativa.

  Pomáháme všem, ale naše hlavní pozornost je zaměřena na děti, které jsou budoucností každé země. Snažíme se o to, aby zbytečně netrpěly nemocemi, podvýživou či hladem, k tomu klademe velký důraz na vzdělání a samo-udržitelný rozvoj vesnických komunit. Budeme rádi, pokud se k nám přidáte a pro pomoc potřebným smysluplným způsobem se zapálíte. Oceníme pomoc každého člověka s dobrým srdcem, ne pro nás tady v Evropě, ale v místech, kde se narodili nejpotřebnější lidé naší planety a kde bez nás musí žít život velmi vzdálený našemu komfortu, možnostem osobního rozvoje, bez přístupu ke zdravotní péči nebo alespoň k trochu kvalitnímu vzdělání. Ještě jednou děkujeme a těšíme se na další spolupráci pro chudé a nemocné. Jsem přesvědčený, že oni by to pro nás na našem místě udělali, pokud by byla situace opačná.

  Úplným závěrem shrnuji desatero pro případné zájemce o pozici dobrovolníka v misijní skupině. Současně to vystihuje, oč se snažíme a jaké jsou základní podmínky. O dobrovolníky naštěstí nouze není a tak si můžeme vybírat. Důležité je, aby byl každý platným členem skupiny a aby do ní zapadl způsobem, který bude v synergii s celým zbytkem týmu a s hlavním posláním naší práce. Ti, kteří by měli s některým z deseti uvedených bodů problém by se na misi trápili a bude lepší najít si jinou formu osobní pomoci.

1. Humanitární mise je osobní obětí vlastního času, financí (i letenky si platíme z vlastních prostředků), energie, toho nejlepšího ze sebe. Je to únavné, přesto rozdáváme úsměvy, pozitivní energii, pohlazení, člověk musí mít rád lidi – pokud někdo jen hledá dobrodružství, tyto nároky nemusí zvládat. Stejně tak, pokud chce někdo na misi jen proto, aby doma dosáhl uznání okolí.
2. Neléčíme proto, aby nám pacienti děkovali a chválili nás, naší motivací je pomáhat potřebným.
3. Pacienti vyžadují trpělivost a pochopení, často neumí zhluboka dýchat, některé pro nás běžné věci nechápou, nikdy u lékaře nebyli, nikdo je nikdy nepoučil, nic jim nevysvětlil. Pokud něco nedělají správně, nejsou lhostejní, jen neinformováni. Jejich poučení je naším úkolem.
4. Léčíme všechny diagnózy, i ty na první pohled méně závažné. I neakutní chronická bolest může vést k dlouhodobé neschopnosti pracovat a při absenci nemocenské, invalidního příspěvku či jiných sociálních dávek může vést nepřímo k ohrožení života, a to dokonce celé rodiny.  
5. Práce na misi vyžaduje improvizaci, pokud má někdo rád své stereotypy, že má vše svůj řád a své stejné místo, mise pro něj není vhodná.
6. Mise v Africe přináší určité nepohodlí. Je nutné mít tvrdý spánek, schopnost umýt se z lavóru, záchod je ve formě díry v podlaze, jídlo je jen základní a více méně po celou dobu stejného typu.
7. Většinu času se pohybujeme mimo mobilní či WIFI sítě, samozřejmostí není ani elektřina. Kontakt s domovem je proto značně omezený a osobní elektrické spotřebiče nemusí být použitelné. Pokud bez toho nemůžete být, mise pro vás není vhodná.
8. Pracuje se obvykle min. 10 hodin denně, jen s malou přestávkou na malý snack, většinou ve formě proteinové tyčinky.
9. Vyžaduje se odolnost, velmi dobrý zdravotní stav, disciplína, odpovědnost i vůči vlastnímu zdraví. Nesmí vadit chlad, prach, občasná přítomnost hlodavců, účastník mise nesmí mít žádný z druhů fobií či jiné psychické problémy, ať už pod tlakem nebo bez něj.
10. Základním pravidlem je úcta k lidem a to bez ohledu na jejich věk, pohlaví, vzdělání či postavení. Nadřazený přístup z pozice bělocha s dobrým vzděláním z vyspělé Evropy, necitlivé kritizování a arogantní poučování místních obyvatel jsou nepřípustné. Svou důstojnost mají i nejchudší lidé na světě. Vyžaduje se vysoká sociální inteligence uchazeče a schopnost týmové spolupráce.

  Úplně na závěr děkuji všem členům týmu. Pracovali velmi tvrdě, někdy doslova nadoraz, možná dokonce blízko svých maximálních možností, psychických i fyzických. Snášeli toho víc, než je standardem u nás doma. K tomu nejen bez nároku na odměnu ale dokonce s úhradou svých nákladů z vlastních prostředků. To je dobrovolnictví v pravém smyslu slova. Jsem jim za to moc vděčný ale nejvíc to znamenalo pro jejich pacienty, kteří na ně nikdy nezapomenou. Budou je nosit ve svých srdcích, protože ti lidé z daleké Evropy pro ně udělali něco, co do té doby nikdo jiný. Podobnou možnost má však každý, na dálku formou svého daru. Našim mottem od začátku existence International Humanity je známé: „Když zachráníš život, jako bys zachránil celý svět.“  A když se to dělá správně, zachránit svět stojí tak překvapivě málo, že to je v možnostech každého z nás.

Fotografie a další informace o misi naleznete také na stránkách International Humanity www.facebook.com/inthumanity.

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS.
Předseda International Humanity

www.pomoztesnami.cz
www.facebook.com/inthumanity

Č. účtu: 212911674/0300

V sobotu 29.7. odletěla do Malawi v jihovýchodní Africe další skupina českých zdravotníků pod vedením šéflékaře center Očkování a cestovní medicíny Avenier i neziskové organizace International Humanity Doc. MUDr. Rastislava Maďara. Jejich hlavním cílem bude léčit pacienty v této z nejchudších zemí světa. Působit budou v Česko-Slovenské nemocnici postavené v místech s nedostupnou zdravotní péčí distriktu Mchinji a současně využijí suchou sezónu, aby se po nezpevněných prašných cestách dostali do dalších odlehlých míst jihovýchodní Afriky, kde budou léčit široké spektrum diagnóz a bojovat s podvýživou dětí. Jejich zápisky se postupem času objeví i na našem webu.

Aktualni fotografie z probihajici mise v Malawi najdete na www.facebook.com/inthumanity. 

Trailer k dokumentu o vzniku nemocnice v Malawi je možné shlédnout zde. 

Poslechněte si rozhovor o cestování s dětmi s MUDr. Hanou Ševčíkovou na webových stránkách Českého rozhlasu.

Počet osob cestujících do zahraničí se meziročně neustále zvyšuje. V roce 2016 se tento ukazatel přiblížil k hodnotě 1,8 miliardy cestovatelů za kalendářní rok, což je 4násobně víc než před 10 lety. Do zahraničí míří i z hlediska možného výskytu zdravotních komplikací riziková část populace, např. starší nebo imunitně oslabené osoby, těhotné ženy a v neposlední řadě malé děti.

S počty cestovatelů logicky stoupají i statistiky importovaných nákaz, i když jejich přesnost není vysoká vzhledem k nedostatečnému hlášení problémů prodělaných v cizině. Přesto byl  v roce 2016 zaznamenán meziroční nárůst malárie u českých cestovatelů o 25 % a horečky dengue dokonce až o 240 %[1].

Z minulých let jsou bohužel známé i ojedinělé případy úmrtí dětí z ČR v exotické cizině. Studie dětí cestujících z Evropy do rozvojových zemí[2] ukazují, že nejrizikovější oblasti s největším počtem nákaz jsou v uvedeném pořadí: subsaharská Afrika, Jižní Amerika a jižní i jihovýchodní Asie. Nejčastějšími zdravotními problémy u dětí jsou (podle frekvence výskytu):

1. akutní průjem (zejména věk 0-4 roky),
2. kožní problémy (hlavně ve věku 0-9 let),
3. horečnaté onemocnění,
4. nemoc dýchacích cest,
5. chronický průjem,
6. infekce močových cest.

Nejvýznamnějšími rizikovými faktory jsou věk dítěte a místo pobytu. Výskyt zdravotních problémů v průběhu nebo po pobytu v zahraničí je nepřímo úměrný věku tj. čím nižší věk tím vyšší výskyt nemocí. Děti v porovnání s dospělými navštíví lékaře s potížemi za kratší dobu po návratu z cest (do 7 dní) a je u nich vyšší počet hospitalizací.

„Významným rizikem je návštěva rodiny a přátel v cizině, tento druh cesty totiž nezřídka vede k podcenění zdravotní přípravy před odjezdem. Právě podcenění zdravotní přípravy před odletem a preventivních opatření v průběhu pobytu patří k nejvýznamnějším faktorům vedoucím ke vzniku nemoci “ uvádí Doc. MUDr. Rastislav Maďar, odborný garant Center očkování a cestovní medicíny.

Vyšší výskyt zdravotních potíží v porovnání s rodiči byl zaznamenán i u starších děti ve věku 12 až 18 let, kteří svou výškou často přesahují rodiče a ti je vnímají jako téměř dospělé. Výskyt středně závažných zdravotních problémů byl u nich na úrovni 17,4 % oproti 10,8 % u rodičů. Zjistilo se, že se stoupajícím věkem roste u dětí počet průjmových epizod a klesá počet respiračních nákaz. 

Studie akutních zdravotních příhod na palubě letadel japonské letecké společnosti zaznamenala za 6 let 1634 urgentních stavů, z toho 170 (10,4 %) u dětí[3].

54,1 % postižených dětí bylo od 0 do 9 let věku.

Nejčastější příznaky a projevy byly: křeče (27,1%), bezvědomí (24,7%), horečka (21,8 %) a zvracení (14,7%).

Od 0 do 9 let nejčastěji úrazy, popáleniny, aspirace, průjem.

10 let a starší nejvíc bolest břicha, nevolnost, hyperventilace.

U 2,6 % došlo ke zhoršení astmatu a stejné procento mělo epileptický záchvat. U 1/5 nastalo zhoršení základní diagnózy přítomné před nástupem do letadla.

Nouzové přistání bylo nutné ve 3 případech, návrat na výchozí letiště 2 krát.

Stupeň rizika a pravděpodobnost nákazy nezávisí jen na navštívené zemi, ale i na dalších faktorech, jako jsou délka a účel pobytu, plánované výlety a aktivity, způsob ubytování a stravování se, míra kontaktu s místní populací, roční období a samozřejmě i na zdravotním stavu cestovatele a jeho věku. 

„I když může být cestování pro dítě bez zásadnějších zdravotních problémů velmi pozitivní zkušeností, musí mít svá pravidla. V úvahu je třeba vzít průběh těhotenství i porodu, přesný věk dítěte, aplikované vakcíny, stav imunity, případné užívané léky, předchozí nemoci a další faktory,“ říká Doc. MUDr. Rastislav Maďar a  uvádí následující soubor doporučení pro cestování malých dětí:

Děti do 6 měsíců věku by neměli absolvovat cestu letadlem. Jejich imunita není dostatečně výkonná, mají jen první dávky pravidelného očkování a jsou velmi vnímavé na vlivy vnějšího prostředí a to nejen vůči původcům infekčních nemocí, ale i na změny tlaku, saturace kyslíku, výkyvy teplot nebo vyšší intenzitu záření.

Pro děti od 6 měsíců věku do 2 let jsou spíše než delší lety pravidelnou leteckou linkou vhodnější kratší lety po Evropě, včetně Kanárských ostrovů a Turecka, s využitím charterového leteckého spojení z domovské země. Spektrum osob na palubě charterového letadla a tím pádem i potenciálních nosičů patogenů bude totiž shodné s jinými místy s vyšší koncentrací osob, kde se dítě do té doby vyskytovalo, např. dětské koutky, kino nebo nákupní centrum. Při letu pravidelnou leteckou linkou s přestupem v jiné evropské metropoli mohou pocházet spolucestující z desítek různých zemí, včetně rozvojových, kde dominují jiné patogeny.

Podmínkou pro cestu je využití celého spektra hrazených vakcín v rámci pravidelného očkování (hexavakcína, spalničková trojvakcína) i nepovinné pneumokokové vakcíny a co největšího počtu vakcín hrazených rodiči, např. proti rotavirům, meningokokům, v druhém roce života i proti virové hepatitidě A a planým neštovicím. Při cestách v chladné sezóně je vhodné zvážit i očkování proti chřipce. Děti mohou mít závažný průběh infekce a navíc po nákaze virus vylučují déle než dospělí, čímž představují infekční riziko pro své okolí. Jen vzácně se dětem v tomto raném věku aplikují vakcíny proti vzteklině, Japonské encefalitidě nebo žluté zimnici. V principu je sice aplikace těchto vakcín už v prvním roce života možná, vždy však upřednostňujeme, aby nejmenší děti riziku těchto nemocí nebyly vystaveny.

V případě cest do endemických přírodních oblastí v Evropě a v Asii se doporučuje i očkování dětí proti klíšťové encefalitidě, které je možné již od 1 roku věku.

Děti starší 2 let věku již mají vyzrálejší imunitní systém schopný reagovat na širší spektrum původců a antigenů, mohou být očkovány proti břišnímu tyfu a lze jim aplikovat i vakcínu proti choleře a části bakteriálních cestovních průjmů ve formě nápoje. Jejich cesta do exotických oblastí je přípustná, avšak za podmínky dobrého zdravotního stavu a absolvování vyžadovaného základního i doporučeného nadstandardního očkování.

„Destinace v exotické cizině je vhodné vybírat ještě před zaplacením zájezdu po konzultaci s odborníky na cestovní medicínu tak, aby nebylo malé dítě vystavené riziku nákazy malárií, horečky dengue, horečky chikungunya, žluté zimnici, spavé nemoci a dalším nebezpečným infekcím. Navíc je vhodné zvolit země a oblasti, kde je úroveň akutní pediatrické zdravotní péče alespoň přibližně porovnatelná s Českou republikou. Jedním z indikátorů vyspělosti preventivní a terapeutické medicíny je například kojenecká/dětská úmrtnost do 1 roku věku,“ upozorňuje Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

 „Dalším aspektem zdůrazňujícím potřebu dostatečné ochrany očkováním na individuální i kolektivní úrovni je skutečnost, že cestuje čím dál víc turistů i z rozvojových zemí a často směřují právě k nám do Evropy“ doplňuje docent Maďar. „Jsou to zejména obyvatelé Číny, Indie, Indonésie a Brazílie, jejíž podíl na zahraniční turistice se bude pravděpodobně dál zvyšovat. Stupeň jejich ochrany preventivním očkováním před odjezdem do zahraničí je prakticky neznámý a mohou tak představovat určité riziko pro obyvatele navštívené země. Nemluvě samozřejmě o migrantech ze zemí třetího světa, jejichž pohyb po Evropě ani zdravotní stav zdaleka nejsou pod dostatečnou kontrolou.“

V letech 2010 až 2016 aplikovali specialisté v celostátní síti Centech očkování a cestovní medicíny Avenier dětem do 15 let v souvislosti s cestou do zahraničí 4389 vakcín, z toho nejvíc proti břišnímu tyfu (35,7 %), virové hepatitidě A (25,9 %) a proti žluté zimnici (9,9 %).

„Prevencí na cesty však není jen očkování. Chránit zdraví dětí pomůže užívání probiotik, nezbytností je účinný repelent, a to i pro evropské destinace v teplých měsících. I v evropských přímořských oblastech totiž přežívají druhy komárů, schopné přenosu infekčních nákaz,“ uvádí MUDr. Ivo Hiemer ze Slezské nemocnice v Opavě.

Další faktory vztahující se k ochraně zdraví dětí na cestách podle docenta Rastislava Maďara:

• Riziko představuje i samotná cesta, resp. transport.
• Přenos nákaz je možný ve všech zalidněných prostorách.
• Je nutná ochrana dětí před chladným vzduchem v letadle!
• Důležité je v rámci prevence úrazů požádat předem (ještě před odletem) při cestě s malým dítětem o autosedačku v cílové destinaci, používat bezpečnostní pás i přilbu na kolo, koloběžku nebo segway, naopak co nejméně nebo vůbec nevyužívat motorky ani skútry.
• Pohyb dětí ve vodě musí být vždy pod přímým dohledem dospělé osoby – nečíst, netelefonovat s pohledem odvráceným od vody, platí to i pro mělkou vodu
• Nedotýkat se zvířat!
• Pozor na různé barevné plody, bobule, keře, nebo mořské živočichy, které děti přitahují!
• Při volném pohybu cizích psů a koček na pláži trávit čas na dece/osušce, ne přímo na písku. Hrozí riziko parazitárních nákaz – toxoplazma, kožní larva migrans apod.

„V prevenci nemocí u dětí je lepší udělat raději o krok navíc a nedat příliš na možné dezinformace z internetu. Dítě není malý dospělý a při jeho nákaze je v porovnání s dospělými častěji nutná hospitalizace, jak ilustrují níže uvedené 3 případy z naší praxe Infekčního oddělení v Slezské nemocnice v Opavě,“ zdůrazňuje MUDr. Ivo Hiemer. 

Zdroje:

[1] SZU. Data a statistické údaje. Infekce v ČR Epidat.

[2] Herbinger KH a kol., J Travel Med. 2012 May-Jun;19(3):150-7.
     Hagman S. a kol. Pediatrics. 2010 May;125(5):e1072-80.
     Van Rijn SF a kol. J Travel Med. 2012 May-Jun;19(3):144-9.
     Hunziker T a kol. J Travel Med. 2012 May-Jun;19(3):158-62.

[3] Sato N. a kol. Medical Emergencies of Children on Japanese Commercial Airline Flight. CISTM15,   Barcelona, 14.-18.5.2017, Poster presentation.

Na základě upozornění Světové zdravotnické organizace vydal dne 2. června Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) varování o výskytu padělku vakcíny proti meningokokovému zánětu mozkových blan. Padělaná vakcína Polysaccharide Meningococcal ACWY Vaccine, šarže č. 089UMH002 Z, doba použitelnosti 09/2017 byla zachycena na území Nigérie. Výrobce Bio-Manguinhos/Fiocruz uvedený na etiketě, tento léčivý přípravek nevyrábí. Uvedená vakcína není v České republice registrována.

Vzhledem k nárůstu padělku léků a vakcín v zahraničí centra očkování a cestovní medicíny upozorňují české cestovatele, že výskyt padělaných léků a vakcín se týká i mnoha dalších rozvojových zemí.

„Léky bez účinné látky nebo s její nedostatečnou koncentrací vedou k neúčinnosti léčby a přispívají ke vzniku rezistence. Tato skutečnost je o to závažnější, že se často jedná o život zachraňující léčiva jako jsou antibiotika či antimalarika. Napodobení obalu včetně barvy, rozměrů a písma je na padělku často tak dokonalé, že jej nemusí identifikovat ani zkušené oko odborníka,“ upozorňuje Doc. MUDr. Rastislav Maďar, prezident Fóra tropické a cestovní medicína a odborný garant Center očkování a cestovní medicíny Avenier.

V minulosti byly dokumentovány stovky úmrtí v různých zemích světa, např. Čína, Haiti, Nigérie, Bangladéš, Indie, Argentina atd. následkem užití neúčinných léků nebo kvůli obsahu vysoké koncentrace nebezpečných látek, které se v nich neměly nacházet např. paracetamolového sirupu s obsahem diethylen glycolu. V některých oblastech jihovýchodní Asie byla falešná více než třetina antimalarik s léčebně často používaným artesunatem. Jedna z neziskových organizací přitom zakoupila až 100tis. dávek takových léků. Ve snaze s tímto fenoménem bojovat byly v Asii uzavřeny stovky závodů na výrobu léků resp. jejich napodobenin, přesto se jich však v prodeji nachází velké množství.

Další dokumentované případy výskytu padělaných léků a vakcín z minulého období:

V zemích subsaharské a tropické Afriky obsahovala antiretrovirotika na léčbu nákazy virem HIV infekce jako účinnou látku antidepresivum.

Antimalarika z Ghany obsahovala účinnou látku na léčbu jiných infekčních nákaz než malárie.

V Kamerunu zakoupené antimalarikum obsahovalo místo účinné látky chlorochin, na který je na africkém kontinentě plošná rezistence.

V Demokratické republice Kongo se účinná látka artemisin zjistila jen na úrovni 70 % deklarovaného množství, což je situace hrozící vznikem rezistence.

Analýza antimalarického léku zakoupeného v Africe španělskou turistkou ukázala, že místo účinné látky artemisin obsahoval jen paracetamol. Následkem toho se zdravotní stav pacientky natolik zhoršil, že musela být, po návratu domů, ve vážném stavu hospitalizována na jednotce intenzivní péče.

„Velká část zemí subsaharské Afriky nemá fungující regulační úřady zabývající se kontrolou léků tak jak je tomu ve vyspělých zemích. Nebezpečné je, že padělané jsou nejen výrobky společností pocházejících z rozvojových zemí, ale i farmaceutických producentů sídlících ve vyspělém světě, jejichž léky známe i v České republice. V některých situacích může chyba nastat i neúmyslně, například špatným skladováním při vyšších teplotách než je doporučovaných 25 stupňů Celsia nebo laxností při výrobě. Ta v minulosti dokonce způsobila epidemii malárie v Pákistánu, kdy se vyráběný lék po užití kvůli špatnému poměru látek v zažívacím systému vůbec nevstřebal a ve stejné formě se z těla vyloučil,“ vysvětluje Doc. MUDr. Rastislav Maďar, prezident Fóra tropické a cestovní medicína a odborný garant Center očkování a cestovní medicíny Avenier.

Z rozvojových zemí jsou známé i případy padělání vakcín proti smrtelným nemocem, například proti meningokokovému zánětu mozkových blan i proti vzteklině. Očkování po pokousání vzteklým zvířetem přitom jako jediné dokáže zachránit život poraněného.

„Na základě uvedených skutečností je vhodné vybavit si cestovní lékárničku před odjezdem do rozvojové oblasti už v ČR, kde léky podléhají pravidlům registrace a přísné kontrole kompetentních orgánů. Ze stejného důvodu by měli cestovatelé již doma před odjezdem absolvovat všechna relevantní očkování. Spoléhat se na místní léky, vakcíny a dokonce i na repelenty může vést k ohrožení zdraví cestovatele,“ doporučuje Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

„I když v rozvojových zemích jsou antibiotika či antimalarika k dispozici často bez receptu, prodávají se po jednotlivých kusech a nezřídka nejen v lékárnách ale i v obchodech a stáncích různého zaměření, je lepší se na tento jednoduchý přístup k lékům nespoléhat. Pokud nestačí léky z vlastní lékárničky, je vhodné navštívit nemocniční lékárnu nebo situaci konzultovat s místními zdravotníky. Přednost by měly dostat léky od výrobců z vyspělých zemí, i když ani to v rozvojových zemích absolutně nezaručuje, že se nejedná o padělek. Kvalitní zdravotní příprava na cesty před odjezdem a adekvátní výbava lékárničky jsou absolutním základem pro všechny cestovatele do méně vyspělých oblastí,“ uzavírá Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

Složení cestovní lékárničky má reflektovat nejen zemi pobytu, věk a zdravotní stav cestovatele, ale i další potenciální rizikové faktory jako jsou délka pobytu, způsob ubytování a stravování se, intenzitu a formu kontaktu s místními obyvateli, pobyt na venkově, v pralesech nebo jiných odlehlých oblastech bez dostupné zdravotní péče apod. Se správným složením cestovní lékárničky Vám poradí praktický lékař nebo specialisté v centrech cestovní medicíny.

Česká republika má i nadále nejvyšší výskyt případů klíšťové encefalitidy v celé Evropě. V loňském roce byla diagnostikována v ČR u 565 osob, po dvou letech poklesu tedy nastal opětovný nárůst počtu nakažených. To číslo přitom uvádí hlavně těžší případy infekce, nezřídka s postižením centrálního nervového systému a dlouhodobými následky. Lehčí formy záchytu, diagnóze a hlášení většinou uniknou.

„Nejvíc případů bylo ve věkové kategorii 60-64 let, dále následovali 70+ let, 40-44 a 50-54 let. Vyskytly se i případy nákazy v nejmladších kategoriích od 0 do 1 roku věku a od 1 do 4 let věku. Celkem 72,9 % případů bylo přeneseno klíštětem, 1,9 % při odstraňování klíštěte, 0,9 % alimentárně (nepasterizované mléčné produkty) a u 24,3 % byl způsob přenosu neznámý. Smrtelný průběh byl v roce 2016 u jednoho pacienta. Nejvíc nemocných bylo tradičně v Jihočeském kraji, na Vysočině a v Plzeňském kraji, případy nákazy však byly hlášené ze všech krajů ČR,“ uvádí Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., Člen Evropské pracovní skupiny pro klíšťovou encefalitidu a Odborný garant center očkování a cestovní medicíny Avenier.

Nejvyšší výskyt klíšťové encefalitidy za posledních 25 let zaznamenalo vloni Slovensko, zejména kvůli epidemiím po konzumací nepasterizovaných ovčích a kozích sýrů. I před nepasterizovaným mlékem a sýrem přenášenými infekcemi přitom chrání očkování. Z hlediska nákazy jsou rizikové i všechny sousední země, v Německu je například nejvíce případů v Bavorsku a v Sasku, které sousedí s ČR. V roce 2016 se objevily případy klíšťové encefalitidy poprvé v Holandsku. Ve Finsku, v pobaltských zemích i v evropských částech Ruska se vyskytuje i sibiřský typ viru klíšťové encefalitidy, zřejmě zavlečený migrujícími ptáky, který může být ještě nebezpečnější než náš evropský. U nás dostupné vakcíny však chrání i před ním.

„Tak jako u nás i v jiných evropských zemích je vyšší proočkovanost dětské a mladé populace než starších osob. Přitom nad 50 let věku je pravděpodobnost smrtelného průběhu nákazy 15krát vyšší než u mladších věkových kategorií. Rizikové skupiny zahrnují nejen chalupáře, zahrádkáře, turisty, rybáře, houbaře, vodáky, cyklisty, golfisty apod., ale i vyznavače geocachingu nebo milovníky přírodních produktů (mléčných) konzumovaných bez tepelné úpravy. Zapomenout na svou ochranu by neměli ani majitelé psů a koček nebo jiných domácích mazlíčků, pokud mohou získat a přinést klíště,“ upozorňuje Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

Významnou novinkou je, že virus klíšťové encefalitidy byl v Evropě zjištěný nejen u klíštěte obecného, tedy tradičního přenašeče této nemoci nejen na našem území, ale i u klíšťat Dermacentor reticulatus (česky piják lužní), které obsahují větší množství viru a jsou odolnější vůči vnějším podmínkám. Tolerují chladnější počasí, časem se můžeme dočkat i zimních případů nákazy. Piják je schopný zůstat přisátý na zvířeti velmi dlouhou dobu, dokonce i několik měsíců a v této formě přezimovat.

Rozměrově je mnohem větší než klíště obecné a v přírodě využívá zhruba 60 různých zvířecích hostitelů. Tyto klíšťata si navíc kromě volně se pohybující zvěře často vybírají i psy. Přímo na člověka sice útočí méně než klíště obecné, podílí se však na rozšiřování oblastí zasažených virem a útočí často i na domácí hospodářská zvířata, jejichž mléko následně může virus obsahovat. Nákaza konzumací tepelně neupraveného mléka a mléčných výrobků může způsobit dlouhodobé zdravotní problémy a ze sousedního Slovenska je známý i smrtelný průběh takovéto infekce. Muž středního věku s oslabenou imunitou konzumoval pravidelně syrové kozí mléko na posílení imunity, nákaza virem klíšťové encefalitidy mlékem infikovaného zvířete se mu však stala osudnou.

V Evropě došlo k případu, kdy na klíšťovou encefalitidu umřeli příjemci orgánů od oběti dopravní nehody, dárce měl v době nehody zřejmě virus ve svém těle. Preventivní očkování jim mohlo zachránit život. Tyto situace jsou zatím raritní, ale s rozšiřováním oblastí výskytu KE mohou přibývat.

Nadále pokračuje tendence, že infekční klíšťata se dostávají stále severněji (čím dál větší problém s klíšťovou encefalitidou má např. Švédsko ale i Finsko) a dále do vyšších nadmořských výšek. Už jsou i v některých alpských údolích, a na území endemických zemí se objevují další nová ohniska nákazy (v roce 1998 bylo v Německu 63 rizikových oblastí, dnes jich je 146), včetně parků velkých měst v blízkosti jejich center.

„Nejen v ČR ale i v jiných zemích se pozoruje trend, že s počtem dávek vakcín klesá počet osob, které se na přeočkování dostaví. Postupem času v některých oblastech až na 15 %. Zastoupení skutečně chráněných osob v populaci je tedy mnohem nižší než osob, které někdy v životě očkování zahájily, ale dalšími dávkami po třech nebo pěti letech (podle věku a zvolené vakcíny) už nepokračovaly. Každý by si proto měl ověřit platnost své imunity, buď u svého praktického lékaře, nebo v očkovacím centru. V mnoha případech lze pokračovat jednou dávkou i při delším přesahu intervalu a nemusí se začínat znovu od první dávky, má to však svá pravidla a omezení. Proto bych doporučoval řešit to bez zbytečného odkladu,“ uvádí Doc. MUDr. Rastislav Maďar.

I když má Česká republika nejvyšší počet případů klíšťové encefalitidy v Evropě, ochrana populace očkováním se zásadně nezvedá, platným očkováním je chráněna přibližně čtvrtina populace. V přírodě se ale pohybuje mnohem více lidí. Přitom např. v rizikových oblastech Švédska je očkovaných více než 30 % populace, v Německu a Lotyšsku více než 50 % a v Rakousku více přes 80 % obyvatel. Z dlouholetých zkušeností jiných zemí přitom vyplývá, že jiná cesta k větší redukci počtu případů než významné zvýšení proočkovanosti populace nevede.

Chystáte se do tropů či subtropů? Plánujete cestu po Evropě? Vaše první kroky by neměli zapomenout na návštěvu očkovacího centra.Na otázky odpovídala MUDr. Hana Ševčíková z centra Očkování a cestovní medicíny Avenier.

Celý rozhovor si můžete přečíst v následujícím článku.

Odborníci nedoporučují cestovat letadlem s dětmi mladšími než půl roku. Ohrozit je může velká koncentrace lidí či střídání teplot, řekli dnes novinářům vedoucí Centra cestovní medicíny v Ostravě Rastislav Maďar a infektolog ze Slezské nemocnice v Opavě Ivo Hiemer. Pro děti od šesti měsíců do dvou let jsou už vhodné kratší lety po Evropě či do Turecka, děti by ale měly být očkované. Se staršími dětmi není problém vyrazit i do exotičtějších zemí, dodávají.

Celý článek si můžete přečíst na webovém portálu České tiskové kanceláře.

Nikdy v historii lidstva necestovalo do zahraničí tolik osob, jako je tomu v dnešní době a tento trend pozorujeme i u obyvatel naší země. Část z nich však bojuje v cizině se zdravotními problémy, někteří musí dokonce vyhledat odbornou zdravotní péči nebo se předčasně vrátit domů. Světová globalizace a rozvoj dopravy urychlují nejen pohyb osob a zboží, ale současně usnadňují přenos nemocí mezi zeměmi a kontinenty.

Celý článek, jehož autorem je docent Maďar, si můžete přečíst v článku na webovém portálu Mediaplanet.

Michaela Hrubá dosáhla přes svůj mladý věk velkého množství úspěchů. Je jedním z největších medailových příslibů české atletiky do budoucna. Je nejen nejlepší juniorskou atletkou ČR, ale koncem roku 2016 byla vyhlášena i nejlepším juniorským sportovcem ČR v rámci všech sportů. Je juniorskou mistryní světa, trojnásobnou mistryní ČR, halovou mistryní ČR, v loňském roce se zúčastnila olympijských her v Rio de Janeiru a ve svém prvním závodě na prestižní atletické Diamantové lize obsadila skvělé druhé místo. Je držitelkou juniorského rekordu ČR ve skoku do výšky s hodnotou 195 cm. V rámci svých povinností musí stíhat nejen trénink a závody spojené s cestováním po světě, ale i studium posledního ročníku střední školy. Kromě toho je příkladem v ochraně svého zdraví očkováním. V rámci nové rubriky Rozhovor s osobností jsme Michaele položili 10 otázek.

Jak se stalo, že jste na rozdíl od mnoha jiných sportovců myslela na ochranu svého zdraví očkováním?
Před 2 lety jsem s juniorskou reprezentací letěla na mistrovství světa do Cali v Kolumbii a Český atletický svaz nám doporučil se nechat očkovat na žlutou zimnici. Jelikož to byla moje první cesta do Jižní Ameriky, dala jsem na doporučení, a to se mi osvědčilo. Od té doby jsem byla na dalších pěti očkováních.

Byl velký problém najít si ve svém nabitém programu a při mnoha trénincích týdně čas na návštěvu očkovacího centra a následně dodržet 3–7denní klid bez větší fyzické zátěže?
Troška plánování a domluva s trenérkou na upřesnění termínů nebyl vůbec problém. Trenérka podstupuje většinu očkování se mnou, protože ochrana zdraví je pro sportovce velmi důležitá. Ve většině případů probíhalo očkování ve čtvrtek večer a následoval volný pátek, víkend a v pondělí už byl zase trénink.

Jak jste očkování snášela? Myslíte, že je čeho se bát?
Očkování jsem snášela velice dobře. Byla jsem naočkovaná i živými vakcínami a nenásledovaly žádné horečky, maximálně bolest naočkované ruky, takže se není podle mého názoru čeho bát.

Na sociálních sítích lze najít mnoho dezinformací a lží proti očkování, Vás to neodradilo?
Na sociální sítě jsem se nedívala a myslím si, že by mě takové informace neodradily. Vždy jsem se očkovala proti vážným nemocem a podle mého názoru je lepší se alespoň v rámci možností chránit, pokud je to možné.

Jaká byla Vaše zkušenost s personálem center Očkování a cestovní medicíny v Brně a celkový dojem z ordinace?
Personál na pobočce v Brně v Letmu je velice příjemný a vždy při mé návštěvě panovala příjemná atmosféra. Prostředí je pěkné, ordinace jsou moderně vybaveny a vždy se na návštěvu těším, přestože se jedná o návštěvu kvůli očkování.

Co se Vám vybaví, když se řekne olympiáda v Rio de Janeiru?
Největší sportovní zážitek. Olympiáda je vrcholem pro všechny sportovce a jsem velice ráda, že se mi podařilo odcestovat do Ria v 18 letech. Nasbírala jsem tam spoustu zkušeností, které se budu snažit využít v dalších závodech.

Co bylo pro Vás „nej“ z tohoto nejprestižnějšího sportovního klání?
Rozhodně to byl samostatný závod. I když jsem nepostoupila do finále, samostatná kvalifikace mi dala mnoho zkušeností, které bych na mistrovství světa nebo Evropy nezískala.

Na svůj mladý věk působíte velmi vyzrálým dojmem, jak snášíte závodní stres? Máte nějaké rituály nebo talismany?
Pokouším se stres si nepřipouštět. Chodím si závody užít, a když se to jednou nepovede, tak se přece nic neděje. Bude spousta dalších a smutek z nevydařeného závodu je po chvilce pryč. Rituály žádné nemám, ale talismanů mám naopak spoustu. Dárky pro štěstí od kamarádů a fanoušků nosím pořád v mém batohu, aby mě štěstí neopustilo.

Máte za sebou mnoho úspěchů, který z nich si osobně ceníte nejvíce?
Je velice těžké vypíchnout pouze jeden, ale zlaté medaile z mistrovství světa společně s účastí na olympijských hrách jsou v žebříčku velice vysoko.

Jaké máte plány do budoucnosti kromě závodění?
Nejbližší plány se týkají školy. Konkrétněji je to maturita, která mě čeká za několik měsíců. Dále bych chtěla studovat vysokou školu, a pokud bych studium úspěšně dokončila, tak bych se i přesto chtěla věnovat hlavně královně sportu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

Za redakční radu
doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS

Pravé neštovice, jeden z největších zabijáků lidstva, byly vymýceny díky očkování. Totéž se téměř podařilo u dětské obrny. Očkování tak zachraňuje miliony životů. Není proto divu, že je považováno za moderní zázrak. 

Celý článek si můžete přečíst na webovém portálu FiftyFifty.cz.

V Moravskoslezském kraji dál přibývá lidí nakažených spalničkami. K pátku jich Krajská hygienická stanice v Ostravě eviduje 69, z toho 36 dětí. Mluvčí Městské nemocnice Ostrava David Račák uvedl, že nemocnice dnes kvůli spalničkám vyhlásila až do odvolání zákaz návštěv malých dětí na oddělení dětského lékařství.

Další informace se dočtete v článku na webovém portálu lidovky.cz.